IT Challenge 2011

Jakej by to byl začátek dovolený, kdyby sme nevyhráli v závodě kol, na třicet kilometrů. Je to závod expertů výpočetní techniky a přátel počítačů. IT Challenge 2011 se konal v Kamenici u Prahy, jako včleněný závod “Vangillern Cup 2011” a to v sobotu 3.9.2011.  To, že první den dovolený, bude zároveň dnem posledním, nemohl nikdo tušit a stalo se to takhle. Honza přihlásil sebe a svou manželku Petru do závodu a tak jsem taky podlehl a přihlásil nás s Renčou, netušíc co se stane. A tak jsme jeli slavně reprezentovat. Abysme dorazili společně do Kamenice, dali jsme si sraz na prvním odpočívadle D11 v nechvalně známý hranolkárně a houskárně McDonalds. Po kafíčkách a cigárku ( pouze někteří ), vyrážíme společně rychlotankodromem ku Praze a kouskem D1 do cíle, respektive startu závodu v Kamenici. Protože máme několikahodinový náskok, tak máme po registraci čas na snídani a někteří daj i dvě kešky. Jedna je za rybníkem a druhá na kopečku za lomem. Obě jsou Found IT.
Jako každej závod, tak i tenhle měl vložený mini závody dětí na odstrkovadlech. Po nich startoval zcela bezvýznamnej závod na padesát kilometrů. Nechali jsme jim náskok patnáct minut a za sebe nechali nastoupit děcka na sedm kilometrů. Ke startu připravit, pozóóóóór, teď! Svaly se napnuly k prasknutí ale nepraskly, jenom se daly do pohybu desítky kol a cyklistů, jak se dneska říká bajkerů. Padesátkářům v tu chvíli nastaly krušný chvíle. Dáváme do toho všechno ale to nestačí. Všecka děcka do toho dala všecko a jedno po druhým nás předjíždí. Nevadí, nevadí ještě není všemu konec. Po sedmi kilometrech všecka děcka jedou do svýho cíle a my se můžeme soustředit na předjetí padesátkářů. Přichází desátej kilometr a tu, kde se vzaly, tu se vzaly, bajkeři. Frnk, frnk a jsou v … . Tak to je asi nedojedem. Tou dobou už byl Honza s Petrou někde vepředu. A zase frnk, frnk,frnk. Blázni asi se chtěj zabít. Voni asi neznaj Pierra Coubertina. To chce hezky pomalu a fortel. Pozdě. Najednou bác, nebo flák a bylo to. Renča leží, kolo taky a je po závodě. Hodní lidé ji odhazují z cesty do pangejtu, aby nepřekážela bajkerům a volají pomóóóóóc. Sanitka prijíždí v cuku letu a za nima hasiči. Provádějí život zachraňující úkony, pak nakládají Renču na nanosítka do sanitky, mě s kolama do hasičskýho auta a odvážejí nás do prostoru startu v Kamenici. Tam překládáme Renču do Fordíku, kola na střechu.  Podle rady zdravotní sestry, jedeme na šití do Fakultní Thomayerovy Nemocnice v Praze. Hodinu po nás přiváží z Kamenického závodu domlácenýho bajkera. Je na kapačkách ale jeví známky života, což je dobře, neboť čekací doba na přijetí je tak dlouhá, že většina z čekajících se zázračně uzdraví do několika hodin. Bajker vstal z vozejku po dvou hodinách. Renča po třech a nebyl to zázrak. Sjela dozor, sprdla vrchní až se v ní něco hnulo. Pak se otevřely dveře vyšetřovny, od kud se ozvalo Valentováááá. Pak už byl slyšet jenom zvuk šicího stroje. No a je to. Nasednout do auta, zaplatit poplatky doktorům a parkovný, pak se vymotat z Prahy a hurá domů. A co Kábrtovi, jak dojeli? Jo, tak ti dojeli. A tím skončila dovolená.

Fotky a videa jsou zde.