Jak jsme brali včelám med

Tak a je to tady. Rok se sešel s rokem, včely dospěly do velkýho stáda a nemaje nic jinýho na práci, donesly med. Tak jednoduchý to ale není. V předchozím pojednání jste se dočetli o zrození včelaře, jeho poslání a snůšce MEDu. Teďka se dozvíte,  jak to vypadá když ho vytočí. Vraťme se ještě do minulýho roku. Včely se do zimy pochlapily a zaplnily celkem tři nástavky, postavily si bejvák a vysosaly 20kg cukru. V tý době bylo jasný, že se na jaře budou stěhovat. Učednický roky skončily, nezbejvá než se postavit na vlasní včelařský nohy a ruce. Než se přestěhujou úly, je potřeba připravit stanoviště. Stanoviště to musí bejt takový, aby kolem furt něco kvetlo a bylo z čeho ten med uklohnit. Takže se dá celkem snadno vyloučit parkoviště u Kauflu a náměstí v Trutnově. Dobrá by byla louka se sadem vedle a lesem za humny. A takový stanoviště teda maj. Pravda není zrovna moc na rovině, ani cesta sem nevede, zato  je kolem všechno podle požadavků a navíc jsou kolem hlídací krávy. Nejdřív ze všeho bylo nutný trochu srovnat tu nakloněnou rovinu, pak vytahat do kopce několik betonových podkladků, pár přitesaných a natřených trámků. Tady to všechno sešroubovat a pak teprve vynosit úly. Jednoho krásnýho března večer, jsem zavřel včelky do úlu aby ráno nemohly ven, vypůjčil stěhovací fuhrwerk a požádal přítele včelaře o u ruku. Pokud to ještě někdo neví, my včelaři si říkáme příteli,  takže ZO ČSV není gay klub, ale Základní Organizace Českého Svazu Včelařů. Ráno nakládáme úly a odjíždíme na nový stanoviště. Vytahat úly nahoru byla fuška, odměnou ale budou plný sklenice medu. Na to je ještě dva měsíce čas. Do tý doby se musej naučit chodit na skleničku. Do května se včelky dostaly do plný síly a nastala ta správná doba na učení. Jednoho dne jsem jim přinesl sklenici a položil ji na úl. Okamžitě bylo vidět, že je ta věcička zajímá, protože ji obletovaly ze všech stran. Nejspíš pochopily vo co mi jako de a tak jsem je přestal vyrušovat a odejel na čtrnáct dní pryč. Jaký bylo moje překvapení po návratu. Sklenice prázdná, zájem o ni žádnej. A pak mi to doklaplo, já zapoměl na víčko! Holky jedny chytrý! Voni nejsou tak blbý jak se říká. Do sklenice nic nenosily, protože by se na med prášilo a tak ho nanosily postaru do úlu. No nic příště budu chytřejší a přidám víčko. Pro letošek to nechám jak to je, ale hned příští rok začnu nanovo a správně. Začátkem června se zdál bejt medník plnej, ještě pár slunečných dní a dojde na vytáčení. Přišlo ale několik studenejch dní, nezbylo než ještě počkat až bude teplo. Jednoho 16.6.2012 medobraní vypuklo. Vyzbrojen vyzbrojí a vystrojen výstrojí, vrhám se do včel a beru jim co donesly. Nakládám plásty na kárku, svištím z kopce kolem hlídacích krav k autu a odvážím si lup do tajný laboratoře ke zpracování. Jednotlivý části dobývání medu,  jsou zachycený filmově i fotograficky. Pouze stěžejní část není zachycena vůbec, páč se jedná o tak přísně utajovanou výrobu metodu, že u ní kamery ba i fotoaparáty selhávají. Tahle metoda může bejt odtajněná až v případě, že se mi podaří naučit chodit včely na skleničku. Pak bude možný natočit tyhle úchvatný záběry. Do tý doby snad aby ste ani nespali. Jinak aby ste věděli: “Podařilo se mi vyždímat ( a už jsem se prokec) 27kg medu, to je slovy třicet sklenic.”
Objednávky samozřejmě přijímám dál a budou vyřizovány tak jak přicházejí. To znamená, že když si objenáte hned budete mít med hned příští rok. Kdo si objedná hned po něm, tak bude mít med hned rok po něm. A tak dále a dále až úplně nejdále. Dobrou zprávou pro konzumenty medu je, že ke konci května se včelnice rozrostla o další tři včelstva a díky tomu se s největší pravděpodobností zkrátí čekací doba na med. Ale až od příštího roku.

Fotky: zde.