Ztečení Černý a Pizza

Včely daly co měly, tak nezbejvá než rekreace a nabrání sil do dalších žihadel. Jednoho sobotního rána, hned jak se pes Bert vyspal do růžova a páníček s paničkou nasnídali, začaly přípravy na odjezd. Minulej tejden jsem nasadil na svýho šemíka nový duše Rubena,  pláště Mišelín a provedl údžbu i u druhého šlapohybu. Dcéra si nechala večer před odjezdem přehodit sjetý pneu za nový s teréním dezénem. A tak jme mohli vyrazit,  jsa dokonale připraveni. Z domova vyrážíme tři a čtvrtej do party je dcera, přespavší v Bůčkach v pneuservisu Kuba alias Pažout. Vyrážíme směr Janské Lázně ale už po pětistech metrech stojíme a nedostává se mi některých slov, zvláště těch slušných. Přední pneuška je prázdná. Co,co,co je to? Vždyť je to nový! Už i Mišelíny jsou hned skrz? Rozebírám pneu a hledám díru. Nikde nic, to snad né?! Nafukuju duši a ejhle vzuch se dere z vnitřní strany????! Už to vidím, mistr RUBENA a.s. udělal zmetek z dobrý duše!? Dřív výrobní šarže značil barvou ale někej zlepšovatel nedoveda vymyslel šarže vypalovat do duše a tím ji zeslabit. Přesně v místě čísla 8 je dírka. Osmička je tak hluboká, že se není co divit. Zalepuju to rychloflekem, nafukuju co mi síly stačej a jedeme k pumpě ve Svobodě pro vzduch zdarma. A už to svišti už to jede. Projíždíme skrz Svobodu a po starý silnici polehounku stoupáme do Janských Lázní. Přijíždíme na parkoviště u lanovky, najednou sssssssss. Přední pneuška je zase prázdná. Kašlu na hledání odkud to fičí a vytahuju náhradní duši. Šup s ní na ráfek nasadit plášť a nahustit pidipumpičkou. Po několika stlačeních je vzduch zase venku. Někde je chybka. Ejhle cyklo ventilek má prasklou gumičku. Na jeden den je těch prasklejch gumiček celkem dost. Už už chci znova zalepit vyndanou duši s osmičkou ale z brašny místo fleků vypadává nový nepoužitý ventilek. Hurá ! Půjčenou pumpou nanafukujeme společně pneušku. Konečně se rozdělujeme. Já jedu na Černou kolmo, zatím co holky a Bert se povezou lanovkou šikmo. Vyrážím do vrchu k Hofmankám. Copak to tady na tý silnici tvořej? Jejda dělaj novou cestu a z gruntu. Zatím co předtím byla asfaltka rozflákaná, tak teď je místo ní tankodrom. Kousek pod Hofmankama je tankodrom okořeněnej bahýnkem. No to teda tomu pánovi na tom  favotitu nezávidím, až bude muset to bahýnko projet. Z asfaltky vedoucí k vrcholu, na kterou jsem mezitím najel, pozoruju jak se boří, propadá a seskakuje rovnou do těch sr…k. Nemám čas sledovat jak to dopadne a mířím vzhůru. Kupodivu to není takovej krpál jak, jsem ho čekal. Slušnou rychlostí 12km/h, jedu k vrcholu. Občas kolem projedou koloběžkaři ale jinak je klid. Buď se kopec začíná naklánět nebo mi ubejvaj síly, proto zastavuju u Zinneckerbaude. To nebyl šťastnej nápad. Za boudama je druhá vracečka a hned za ní nastává peklo. Kopec se naklápí směrek k mojemu obličeji. Šlapu jako o závod ale netrénovaný nohy to pod vlekem vzdávaj. Tlačím a tlačím, až asi 100metrů za lanovku. Tady nasedám a nakonec se dostávám na vrchol, kde na mě už přes hodinu čekaj. Z nejvyššího vrcholu trasy se po zbytek dne, budeme snášet do údolí. Ke Kolínský boudě doslova a odtud do Pece už pojedeme po asfaltce jako páni. Sice kolem boudy na Muldě trochu hodně nakloněný, ale pohodlně. V Peci u Pizzerie máme prsty trochu v křeči, avšak než donesou vynikající picičku, tak prstíky povolí. Po naprosto devastujícím pozdním obědě, nakládáme utahanýho čtyřnožce do košíku, svoje těla naposled vyšviháváme do sedel a hurá dólu domů. To se to sviští když je to furt z kopce. Než jsme se nádáli asi tak za třičtvrtě hodiny, jsme doma. Někteří okamžitě upadají do spánkové polohy (já a Bert). Zbytek výpravy, Renča a Verča cosi šolíchají v kuchyni, asi dorrr….t…..    Chrrrrrrrrrrr.

Video a fotky jsou tady.