Trosky pod Troskama

IMG_6428Druhej vejlet při prodloženým červencovým víkendu, byl Cyklovejlet na Valdštejn u Turnova a okolí. Pátýho ráno,  po probuzení, po snídani a naložení kol, jedeme směr Turnov. Nebejt objížďky u Horek a semafóru v Pace, byla by to nuda. Bloudíli jsme jenom přímo v Pelešanech, protože odbočka k parkovišti není značená, ale hned na podruhý stojíme na parkovišti. Ostatně jiná ulice tady už není. Sundávám kola a vyrážíme na hrad Valdštejn. U hradu je hemžení turistů a kolistů. Na hradě samotným se dějou, krom prohlídek i středověký bitky, voplechovaných bitkařů. Prohlížíme si volně dostupný interiéry, vyhlížíme z vyhlídek. Něž opustíme Valdštejnburg, ochutnáváme bramborový placky s povidlama a česnekem, který připravujou ženštiny kejklířů. Hemžení na, i před hradem dosahuje vrcholu, takže nasedáme a jedeme okouknout Kopicův statek, ale hlavně skalní reliéfy, který tady Vojtěch Kopic vytesal. Traduje se, že Vojtěch Kopic těžce nesl obsazení republiky v roce 38 a svůj vzdor ventiloval ve skalách za statkem. Nebyl sochař, nosil s sebou jen to, s čím IMG_6520se naučil zacházet při opravách chalupy: krumpáč, špičák, paličku. S nimi ale dokázal vytvořit pozoruhodně jemné reliéfy, které v pískovcích Hruboskalska vznikaly od 40. let 20. století až do jeho smrti v roce 1978. Začal tradičně, svatým Václavem, postupně pak přidával další postavy. Přemysla Oráče, Cyrila a Metoděje, Husa, Komenského, Žižku, Havlíčka, Šemíka s Horymírem, kterému v letu vlají vlasy, Jánošíka, partyzána, lidickou matku, jelena, muflona, Bruncvíkova lva… Ale je tu také husitský král Jiří z Poděbrad, k němuž vytesal: „Kdo chce vyhověti všem, nevyhoví nikomu“, a amorek s připraveným šípem a varováním: „Každého trefím!“ Podobnými průpovídkami Kopic doplňoval řadu výjevů a nadělil je stejně půvabnou naivitou, patosem i moudrostí lidového umělce. Koncem války Kopic ukrýval ve skalách čtyři uprchlíky z pochodu smrti. Pak přišlo osvobození, ale se socháním nepřestal, i když mu poúnorový režim nepřál. Ostatně, těžko se komunistům mohl líbit Masaryk nebo anděl s Ježíškem. Co víc, ochránci přírody ho napadali, že ničí pískovcové skály. Naopak turisté jeho „české dějiny a mytologii do kamene tesané“ zařadili mezi atraktivní výletní cíle. Zemřel v roce 1978. V IMG_6539severní části Českého ráje po sobě ale zanechal unikátní dílo: desítky reliéfů, teď už sice omšelých mrazem, větrem a deštěm, ale stále romanticky vystupujících z kamenných stěn. Prohlídka s kolama je trochu krkolomná, ale na konec to dopadlo. Vracíme se zpátky na „magistrálu“ a jedeme k Hrubý Skále. Vzhlem k mizernýmu značení, se těsně před zámkem omylem stáčíme jinam. Míjíme zámek a po silnici miříme kamsi. Svůj omyl zjišťujeme na křižovatce silnic. Evidentně nejsme jediný. Vracet se nebudeme, k rybníku Věžák se dostaneme i tudy, přes Krčkovice. Cestou si trháme maliny, rostoucí podél silnice, jenže ty hlad nezaženou. Po sjezdu z kopce, vjíždíme na náves v Krčkovicích. Právě včas se nám postavila do cesty hospoda. Opíráme bajky o živej plot a usedáme pod slunečník na lavici. Objednávka smažáku s hranolkama a polívka, je nato tata, ale vzhledem k obsazenosti se čekání na jidlo protahuje. Popíjíme žlutou limču pivovaru Rohozec a čekáme. Kdo si počká, ten se dočká. Po sejrovo-hranolkový bitvě platíme, nasedáme na kola a jedeme. U značky konec Krčkovic, stavíme u pohádkovýho domku, kterej hlídá 5táBé. Ještě několik serpentýn a jsme dole u Věžickýho rybníku. Projíždíme IMG_6569kolem a jedeme podtroseckým údolím, kolem Podseminskýho mostu a rybníku, k Nebákovu. Od rybníka Nebák, tlačíme kola až nad hranici lesa, kde se otevírá výhled na Trosky. Tady děláme sefíčko s názvem: „trosky pod Troskama“. Od východu se přibližuje jakási černota. Zatím je daleko, ale i tak znova nasedáme a jedeme. Jako trosky jedeme Troskovicema, okolo Trosek, po troskách silnice. Větší část do Borku je z kopce, ale silnice je v rekonstrukci, takže jedeme pomalu. Dole pod kopcem v Rokytnici mizí silnice, ba i některý mosty úplně. Naštěstí, se pomocí lávek a polních objížděk dostáváme do Borku pod Troskama. Další část cyklostezky, se zdá bejt v cajku. Ale zdání klame. U Rokytnickýho rybníka, mizí někam cykloznačka. Evidentně, zmizela i jiný partě, přibližující se z prava. Po vzájemné komunikaci, se vydáváme cestou, odkud přijeli. Kupodivu přijíždíme zezadu vodárny, kterou jsme míjeli u rybníka. Radost z nalezení cyklostezky trvala jen k dalšímu rozcestí v Doubravici. Směrníky sice někam ukazujou, ale našim směrem, né. Po chvíli tápání, kterýho se zúčastnil otec a syn na kolách, se pokoušíme najít správnej směr. Popojíždíme někam mezi baráky a znova se setkáváme s taky IMG_6580bezradným otcem se synem. Nad náma se zatahuje. Zkusmo jedeme směr Hrubá Skála, jestli náhodou nevede cyklostezka č4010 tudy. Nevede! V tom nás utvrzuje dvojice ukrajinek, říkajíc, že tam odkud jdou, je Adamovo lože. Sem tam, padne kapka. Otáčíme kola, svištíme z kopce k hlavnímu tahu Jičín-Turnov. Nedá se svítit, co nevidět spadne nebe a není čas hledat, kudy z nudyJ V cukuletu, jsme na hlavní. Padání kapek přibejvá a u Nový Vsi už regulérně prší. Chvilku stojíme pod lípou, ale hned jak to poleví, vyrážíme dál. Než ujedeme sto metrů, někdo nahoře, vobrací konev dnem vzhůru. Právě včas, se objevuje autobusová zastávka, ve který čekáme, až přestane. Za nějákých 20 až 30 minut, je po dešti. Svištíme co možná nejrychlejc k autu. Blbý je, že auto stojí na kopečku v Pelešenach. Holt musíme šlapat do kopce. K parkovišti to bereme zkratkou přes mokrou louku. Kola na střechu, my rychle do auta a jedeme domů. Co čert nechtěl za Jičínem kolona. V ní stojíme asi 3/4hodiny. V Úlibicích je rozvrtanej kruháč a dopravu říděj sem tam fóry. Čas od času, blikne zelená, ale jinak se stojí. Přímo před náma se uvařil jeden Pažout. Naštěstí, ho s pomocí jinýho řidiče odtlačili do … pangejtu. Když už se to rozjelo, tak to jelo až do Paky. Tady, nám byl semafor nakloněnej a z dálky svíti zeleně. Horky tentokrát vzorně objíždíme, ale na objížďce je objížďka a místo přes Vrchlabí, nás ženou přes Kunčice. V Hostinným kupujeme pečivo a pak, už domů. To jsme si zase užili světa. Tak zas někdy.

Fotky a videa tady.