Mikropovídka

Vejlet na kole.

aneb,  jak jsem chtěl jet někam a jel do….

Už dlouho se chystám na cyklotůru, aby to nebylo jen tam a hned zase zpátky.  Kam by to tak mohlo… “říkám si”,  jo už vím, když už jsou ty Velikonoce, mohl bych se podívat za kamarády do šedesát kilometů vzdálené Vlastiboře. “To mě napadlo asi tak tři dny před termínem.” ” To by šlo, to by šlo,” akorád je potřeba trochu potrénovat, vždyť  po zimě a tělo si vytvořilo proticyklistickou alergii na jistých částech Valenty. Den před tůrou uděláme s manželkou Renčou malou třicetikilometrovou vyjížďku a prdel si zvykne.

V sobotu všechno klape jako na drátkách. Teda skoro všechno. Radši to upřesním: ” V kilometru devět a půl trochu úplně zmizela cesta ( v místním popílkovým odkališti zimg_1888a elektrárnou), Nevadí projdeme křovinama a támhle za tím ohbí je zase asfaltová cesta. Asi po dvěstě metrech, třiceti kládách a dvou Taxisovejch příkopech se objevila cesta. Bohužel asfalt měl dovolenou nebo co a místo něho tam byl malinkatý tankodrom,  ve kterém nechyběl bažinatoslatinný zajisté léčivý obsah.  Člověk tady nejede pouhých patnáct let a to sou mi změny himl.” Na konec se asfalt přeci jen objevil a už nám nic nemohlo zabránit ujet zmíněných třicet.

A opravdu. Mohlo. Svištíme si to cestou k domovu, najednou to pod kolem udělalo takový cink a hned pink. Dvacet rokůch nic a teď najednou sssssssss. Tlačit, či netlačit to je ta otázka? “Prdlajs…,  to spravím raz-dva. Lepit to nebudu, dyk sme skoro doma.” Tak vyměním duši, mám sebou náhradní a píchlou opravím doma v klídku. Výměna byla v cuku-letu a teď nafouknout fungl novou pidipumpičkou! Kmitoším luftcojkem a najednou rup nebo prd, hle,  pumpě schází to, co se přitiskne na ventilek aby mohl vítr vniknout do duše. Naštěstí je pneuška poloplná ( optimistický džouk – pesimisticky to zní poloprázdná ) a dá se popojet domů a tam ji dofouknout velkou pumpou.. Jak řekli, tak udělali.

img_1906Ve sklepě nasadím velkou pumpu, párkrát pumpnu a tu se zčista jasna ozvalo zlověstné sssssssss. Náhradní duše vypustila duši definitívně. Chmurná představa, že zejtra pojedu bez pumpičky a bez náhradní duše, se jevila reálnou. “Nevadí, vezmu si velkou pumpu, přidělám ji k báglíku a pak, mám lepení, né!” Vytánul jsem lepení, abych opravil píchlou duši. Všechno připravit, aby to bylo po ruce. Flek, lepidlo, šmirglík, duši s označenou dírkou. Ošmirglíkovat okolí dírky, z fleku stáhnout ochrannou fólii a teď rozdělat lepidlo. Propíchnout druhou stranou víčka hliníkovej uzávěr, mačkám, mačkám, ještě více mačkám tubičku, až je úplně placatá. A lepidlo nikde.

Je sobota, devatenáctčtyřicetpět hodin. To nejspíš pojedu zejtra do …..

 

img_1891

img_1905a 

img_1899

img_1898 

img_1900

img_1889

.