Žlutá na Rýchory 2019

Psal se nejspíše rok 1974, když se několik čerstvých důchodců rozhodlo vydat na tůru k vrcholu Kutná, na Rýchory. Mezi níma i můj děda Jaroslav, narozenej 17.ledna 1912. Jak jsem se já do party důchodců dostal už nevím, ale je možný, že mě rodičové do ní přidělili, abych snížil věkovej průměr. Sraz všech byl za železničním přejezdem na Žacl v Kalný Vodě u turistický mapy s rozcestníkem, co tam tehdy stály. Z tý štrapáce si pamatuju jenom pár věcí:  jednak sraz dědků v balóňákách se špacírkama a babky v šátkách. Pak nádhernej výhled na Horňák ze skalního ostrohu pod Soví horou a ze střední části vejšlapu si pamatuju širokou vyšlapanou dálnici podél pastvin Sklenářovickýho vrchu, která byla hlavním důvodem ochranářů ke zrušení žlutý značky z HSM na Kutnou. Zbylá část žlutý trasy z Kutný na Modrokamennou boudu je v provozu dodnes. Podle jednoho pamětníka došlo ke zrušení žlutý značky někdy kolem roku 1970, takže v době vejšlapu už nebyla oficiálně průchozí. Zřejmě si z toho tenkrát nikdo v KRNAPu hlavu nedělal.
Roky ubíhaly, puberta, učňák, vojna a tak podobně. Jenže já si chtěl znova tu trasu projít. K dispozici nebyla žádná mapa a paměť mi nepomáhala, jak trasu najít. Někdy v roce 1990 se vydáváme s osadou Soví hnízdo na Rýchory trasu znovuobjevit. Už z dřívějška víme, že červená značka vedoucí přes Dvorský les se u kóty zničehonic lomí v pravým úhlu do leva a navíc je v tom místě rozcestník, ale pouze s čevenýma ukazatelema, přičemž rovně je viditelně vyšlapaná stezka! To je po dobrých 20ti letech od zrušení žlutý značky dost zajímavý?! A ještě víc zajímavý bylo, že po několika metrech se na stromech objevilo značení, takže až k Rýchorskýmu dvoru se nedalo ztratit. Protože bylo celkem krátce od revoluce, tak při opouštění 1.zony stál uprostřed lesa sloupek se socialistickým znakem ČSSR a KRNAP, spolu s agrárníma hromadama to bylo trochu bizarní, ale říkalo to, že pastviny byly kdysi až sem. Za Rýchorským dvorem, respektive za složištěm dřeva, už se značení objevuje sporadicky, naštěstí cesta vedoucí prudce v pravo byla štěrková a vedla až na Sklenářovický vrch. Odtud směrem dolu bylo pořád znát, že to bejvala pěší dálnice podél pastvin. U Bednářovy cesty už značky dávno nenacházíme, tak jsme šli přes Bistřici domů.
Ještě několikrát se během 90sátek snažím projít celou žlutou trasu z Rýchor do Horňáku, jenže spodní část pod Bednářkou odolávala díky úpravám lesních cest a kácení právě v úseku nad i pod Bednářovou cestou. Pokusy jít od Horňáku taky selhaly. Dneska vím, že to bylo díky nepozornosti.
10.10.2003 se mi dostává do ruky stará mapa Krkonoš z roku 1964. Pořizuju si scan inkriminovaný žlutý trasy HSM-Dvorský les. Bohužel socialistický mapy jsou v měřítku 1:100.000tisícům a tak můžete na detaily zapomenout. Například, samotná šířka čáry značky zabírá cca 200kroků což je asi 150metrů a to je hóóódně nepřesný. Jak podle toho mohl někdo někam dojít je mi furt záhadou. Shodou okolností jsme se s kolegou chystali na fotovýpravu.
18.10.2003 jsem se vydal s kolegou ze SKIPu na foto výpravu z Maršova do Horňáku přes Dvorský les. Rozcestník ve Dvorským lese byl pořád na svým místě, jenom ze stezky, už byla neznatelná cestička, která byla viditelně uměle zatarasena větvema ze smrčiny. Čím jsme byli dál, tím víc byla stezka zarostlá. Stromy se značkama byly pokácený, ale ležely na místě. Pak se ztratila cestička i značky. Kvůli focení jsme se vydávali i jinám, takže na značku jsme narazili až za hranicí 1.zóny u agrárních hromad a těžarů. Žlutá značka na placatým kameni, ale vypadala jako by ji tam udělali včera. Od složiště u Rýchorskýho dvora na Sklenářovickej vrch se značky pořád objevovaly. Dólu k Bednářově cestě už žádný nebyly, možná i proto, že původní žlutá trasa byla poněkud stranou v pravo od dnešní cesty ze Sklenářovickýho vrchu. Od Bednářovy cesty jsme šli na zdařbůh a místo abysme došli k Soví hoře, vycházíme na silnici u posledního baráku v Babí. (Video odkaz). Navigace byla v tý době dost drahej špás, chytrý telefóny ještě +3roky a skutečně použitelnej telefon s offline mapy.cz +12let.
Letošní nenadálý ukončení bajkerský sezóny 2019 (viz. odkaz), ale spíš následná rekonvalescence, umožnila navázat na dřívější pokusy najít žlutou cestu z Horňáku na Kutnou. V neděli 15.9.2019, jakmile mi začala vycházka, vydávám se v 15:00hod směrem k železničnímu přejezdu u Kalný Vody. Procházím okolo závory a rovnou stoupám k Soví hoře. Zprvu si říkám, jestli žlutá značka nevedla na vyhlídku a nemám se vydat tam, ale najednou objevuju sotva viditelnou první žlutou značku na kmeni jasanu. Uvědomuju si, že podél cesty jich je stromořadí. To nebude náhoda. A není! Na jednom kilometru nacházím 3značky a všechny jsou na Jasanu! Na vrcholu stoupání v sedle pod Soví horou jsou na třech jasanech dvě protisměrný šipky a stranou zpátky na vrcholový cestě průběžná značka. Nedává to smysl, ledaže by trasa na nějakou malou část odbočila z hlavní cesty a pak by se znovu vrátila. Na mapě z roku 64 jsou dvě takový kličky, jenže se nedá přesně určit kde. Někdy půjdu tohle místo znova okouknout. Rozhodně jsem z trasy nezabloudil. To příjde až dál. Ze sedla 559m v jehož nadhlavníku vedlo VN vedení, lehce klesám pod vrchol Soví hory 599m, kde přicházím k rozcestí. Úplně na rozcestí nedojdu, protože na jednom ze stromů přímo vpředu je vidět zašlá veliká značka a jakmile ale příjdu blíž, je vidět zarostlejší málo používaná svažující se cesta. Po 20ti krocích se otáčím, abych se ujistil, že jdu správně a na jednom ze smrků je značka v opačným směru, taky pěkně zvetšená 50ti letým růstem. Cesta je málo používaná, protože souběžně ve vzdálenosti asi 15ti metrů vede asfaltka někdy z roku 1988. Po 3sta metrech se v zatáčce za Soví horou potkávají. Ještě kus před setkáním je předposlední značka. Asfaltka zahejbá v pravo, ale nikde nenacházím šipku, kam bych měl jít. Zřejmě při budování asfaltky došlo ke skácení stromu se šipkou.
Mapy.cz mi odhad bejvalý trasy neusnadňujou. Jdu teda tak jak mapy.cz ukazujou čerchovanou čárou lesní cesty. První odbočnou vlevo míjím, měla by se po 1/2kilometru a nějákým zakroucení vrátit k zamýšlený trase. Jdu asfaltkou až k Sovímu potoku, odbočuju prudce vlevo. Poznávám to tady. Tudy jsme s Lukášem šli v roce 2003, tím pádem tudy žlutá nevedla. Možná to byla ta první odbočná, jenže na žádným bližším stromě jsem žlutou značku neviděl, tak jsem šel dál. Prudkým stoupáním lezu vzhůru. Najednou vpravo zapraskal les a mezi stromy majestátně vyběhl jelen několika nácterák, aby se vylekanej zase zanořil do houštin. V prostoru u jeskyně poznávám místo kde jsme měli onehdá s Lukym odbočit v pravo. Dneska je to z opačný strany vlevo. Po 1/2kiláku přicházím na pěticestí, který v mapách.cz není, zato je na jednom z výchozu žlutá značka. Tak kterej směr z pěti je příchozí. Provádím rekognoskaci a hned na druhej pokus zjišťuju, že správná cesta byla ta první odbočná. Nevadí, místo 150ti metrů to byl kilák navíc. Od poslední značky se vydávám rovnou neježděnou cestou. Na pravo je tak 20tiletá bukovina, vlevo 50ti letý les. Před 50ti lety byla v levo pastvina a v pravo vzrostlý les. Po necelých 2stě metrech cesta končí houštinou, za kterou je Bednářova cesta. Objevná cesta končí. Dalších 7kiláků bejvalý žlutý trasy je znovuobjevených. Někdy příští rok by se mohla uskutečnit velká výprava za poznáním celý trasy až na Kutnou a Rýchory.

Fotky z výpravy zde.

Na konci za fotkama z výpravy, jsou výřezy map od r. 1958 do 2019, kde je patrný, že se cesty i značky v oblasti Kutný a Soví hory stěhovaly, případně měnily směr nebo položení. Taky to mohl bejt záměr, pro zmatení nepřítele.

Stránky