Pochodové cvičení Schneekoppe2009

Na 28.9.2009 bylo svoláno pochodové cvičení vojenských záloh a rodinných příslušníků, pod kódovým názvem Schnnekoppe2009. Význam a dopad tohoto cvičení pochopilo jen několik uvědomělých IMG_4951spolubojovníků, avšak svým nasazením a obětavostí splnili, ba i překročili cíle na ně kladené. Ostatním nelze než vzkázat:” Škodíte nejen sobě, ale i všem, kteří poctivě plní příkaz doby. A proto kupředu, zpátky ni krok.” S tím to heslem se tedy vydala nepočetná skupinka poctivých záloh na vrchol z nejvyšších. Rozkaz zněl jasně. Dostat se do výchozího postavení. Tím místem, byl Spálený mlýn. Nebylo jednoduché splnit tento úkol, neboť nám byly ihned od počátku, házeny klacky pod nohy, podlou reakcí a nekalými živly. Např. Řidič přepravní společnosti OSMÁHO, podrážděn štěkajícími zákazníky, vyhlásil stop psům. To dopálilo zástupce velitele pro přemisťování a došlápla si naň, načež povolil nástup našemu speciálnímu komandu tří psů a jedné kočky. Za necelou hodinku došlo k výsadku. Zatím co výsadkáři, když  jdou na to, tak jdou dolů, tak my jsme šli naopak, ale ne tak rychle. Všechy ostatní oddíly vyrazily tradiční cestou z pomezek. Naše skupina seIMG_1756  k vrcholu vydala tzv. Chodníkem Biskupa Doubravy. Než jsme se ale dostali k začátku chodníku, ušla skipina dva kilometry podél Jeleního potoka a tam teprve chodník začínal.  Tento chodník byl založen hraběnkou Aloisií Czernin-Morzinovou v roce 1885 a sloužil původně ke svážení dřeva, na saních rohačkách z horní části Lvího dolu, do Spáleného Mlýna. Až později začal sloužit i k návštěvě hor. Původní název cesty byl Přední Lví cesta a Chodník Biskupa Doubravy začínal až u lovecké chaty Jana ale současní lesníci tyhle dvě cesty názvem spojili do jedné. Chodník táhle stoupá po úbočí Lvího dolu  z osmiset metrů až do výšky tisícstopadesát. Díky průsekům, či spíše vývratům se otevírají výhledy směrem do horní části Lvího dolu a na Sněžku. Zhruba za hodinku volné chůze se skupina vydrápala na první postupný vrchlový bod Velký Polom, kde chodník protnul asfaltku a sedlem jsme se dostali podél II.zóny nad loveckou chatu Jana. Tady se otevřel výhled na Pomezní boudy. Mezi odtěženými vývraty se chodník změnil ve svážní dálnici a tak se dalo jít pohodlně až k nepoškozenému lesu, kde naše skupina těsně minula odbočku vedoucí zpět na biskupův chodník a tak se stalo, že lehounlince pošlapala chráněnou krajinnou oblast Dobytčí potok. Stezka, kterou jsme mylně považovali za pokračování chodníku se pozvolna ztrácela v bujné vegetaci a rašeliništi, až se úplně a do čista zarostla. Věrni heslu zpátky ni krok, bychom šli dál, jenže naše IMG_4987tisková hlučící neměla pochopení pro terénní nerovnosti a tak nás průzkumníky otočila čelem vzad, právě těsně před překročením místa “Tři soutězky”. Škoda, mohli jsme k Jelence dorazit prvovýstupem od Dobytčího potoka, s flastrem od KRkNAPu ale se vztyčenou hlavou. Takhle jsme se vrátili o sto metrů zpátky, poslechli GPeSku i tiskovou hlučící a nalezli Doubravův chodník, kde bylo přeci jenom trochu víc cesty. Pak už nás nic neohrožovalo a zbytek cesty k Jelence byl jenom rutinní záležitostí (levá,pravá seno,sláma). Na výchozu z Doubravova chodníku se ukázalo, že naše cesta byla dobrou volbou, protože klasika od pomezek na sněžku byla Václavák hadr. Jelenka byla otevřená, venku vcelku teplo, tak jsme si u kyselý hospodský dali sladkýho Primátora, natočenýho vcukuletu. Vytáhli chleba z torny a poobědvali, nabrali posleních sil a pak na zteč. Uráááááááá a užIMG_5015b se nezadržitelně blížilo vyvrcholení. Lehce přeběhnout Svorovou horu a už jen docupkat do šestnáctisetdvou nad rybníkem, kde na vrcholu stála lanovka, počtovna, létající talíře, dřevěná kaple, řada hovad s báglama a … viz.obrázek v pravo. Ale ještě než se hlavní síly dostaly až k vyvrcholení, oddělila se pod Svorovou horou předsunutá hlídka. I bez vysokohorského, speciálně vycvičeného zakrslého vlkodava  nejprve obklíčila a posléze obsadila hlavní vrchol. Hlavní síly se pak pohodlně a beze ztrát dostaly také do týlu nepřítele. Tentokrát se však neodehrála tragédie z poloviny minulého století a tak jsme pražáky i poláky neodsunuli zpátky do Evropy. Nechali jsme je, aby jim zlomila vaz proradná Lísabuňská pomlouva. Například “pakt Milotov-Koktejlov” nevydržel taky moc dlouho ( ale to sem nepatří ).  Po krátké rekognoskaci terénu, hlavní štáb a tisková hlučící, rozhodla o dočasném rozdělení sil na dvě Save0008stejné poloviny, kde první sjede po šedesátileté babičce a druhá polovina provede diverzní akci “Vobří důl”. Tento další postupný cíl má zajistit prostor zmiňovaného vobřáku a vytěsnit nekalé živly z jeho prostoru, například jistého Rýbrcoula. V takto vyčištěném místě založit skládku nebezpečného odpadu. V budoucnu by se sem mohl přemístit nebezpečný odpad ze Sněmovní 176/4 Malé Strany a po přidání velké strany by vnikl celkem slušný humus, který by se mohl expedovat po celé eEU. Cílem tedy bylo zjistit, jestli by to šlo ( a já říkám, že jo ). Dosažením tohoto posledního postupného cíle, rozhodl štáb o ukončení námětového cvičení záloh a svolal všechny jednotky do prostoru chata Máma, odkud se celý šik vydal na shromaždiště autobusů. Tady se odehrála poslední tragédie cvičení. Podle vylepeného jízdního neřádu, měla přeprava záloh započít přesně v 17.30hod.Save0009 Pravda, pár furwerků stálo porůznu poházeno na place ale na žádným nebylo zřejmo jestli jede přes Buky do TU a tak se stalo, že v 17.35 nastoupil jakýsi kočí do své krabice a aniž se kohokoli z čekajících zeptal kam jede,  nastartoval a zcela prázdný odfrčel. Tím se stalo, že naše skupina zůstala opuštěna na prázdném place. Naštěstí se štěstí přiklonilo na naší stranu a již za dvacet minut přifrčel antabus do Vrchlábu, který nás svezl do Svobody, kde světe div se, byl přestup na další antabáč do Horňáku. Tady se vojska rozprchla do svých ubykací. Cvičení je hodnoceno jako uspokojivé. Výsledky přesvědčily přítomné, že příště bude dosaženo cílů mnohem rychleji, bude-li větších skupin s více členy.

Hlavní štáb záloh voj. v zál.  Slim2009

Foto album ze cvičení je zde.